Po čtyřměsíční odmlce MŠMT opět uveřejnilo aktuální souhrn plnění Strategie digitálního vzdělávání. Můžeme proto navázat na naši zprávu ke konci roku 2016 a další vývoj zhodnotit na základě informací přímo od zdroje.

Zpráva MŠMT neobsahuje velká překvapení, celkový pokrok odpovídá intenzitě prací v průběhu roku 2016. To na jedné straně znamená, že jde o významný posun vpřed s ohledem na personální a organizační zajištění strategie (mnozí členové pracovní skupiny mají jiné povinnosti a na realizaci SDV se podílí jen částí úvazku). Na druhé straně to také znamená, že se nedaří plnit plán a dochází k dalším (i opakovaným) zpožděním.

O většině změn jsme informovali v předchozí zprávě. Za hlavní pokrok z posledních týdnů považujeme vytvoření komunikační strategie, jejíž absence téměř dva roky ohrožovala realizaci celé strategie. Přestože komunikace podle strategie zatím patrně nezačala (viz např. tento nezvládnutý příspěvek na Facebook), jde o významný a dlouho očekávaný posun vpřed.

Vytvoření komunikační strategie patří mezi aktivity, které může gesční útvar řešit poměrně nezávisle. Právě v těchto případech nacházíme největší pokroky a nejméně problémů. Pokrok u aktivit vyžadující koordinaci a kooperaci v resortu i mimo něj naopak napovídá, že realizace SDV není prioritou a nepřikládá se jí potřebný význam. Porovnejme to s obdobím tzv. Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) z let 2000-2007, pro niž byl vyčleněn samostatný odbor MŠMT, nikoliv skupina externistů. Na rizika spojená s nedůsledným naplňováním SDV přitom neupozorňujeme sami.

Důsledkem jsou mj. již zmiňovaná zpoždění. Ve více než 20 % sledovaných aktivit (9 ze 43) MŠMT nezvládá nastavené termíny a nechává si vládou schválit jejich posunutí v momentě, kdy již měly být s nimi spojené úkoly splněny. U šesti aktivit se dokonce jedná již o druhý posun termínu. Navíc některé další aktivity již sice nelze stihnout, jejich termíny jsou nicméně dál uváděny jako platné. Zpožďování působí i na související opatření a úkoly, čímž ohrožuje realizaci SDV jako celku. Příčiny většiny zpoždění (zejm. harmonogram čerpání evropských fondů) přitom samotná pracovní skupina příliš ovlivnit nemůže, MŠMT jako celek ovšem samozřejmě ano.

Po více než dvou letech je na místě zastavit, zhodnotit dosavadní vývoj a identifikovat faktory, které jej brzdí (jak ostatně MŠMT ve své zprávě činí). Následovat by měly kroky k nápravě. Mezi ty zřejmé patří zejména skutečná, nejen formální prioritizace SDV v rámci MŠMT, posílení realizačního týmu a jeho pevnější ukotvení v organizační struktuře ministerstva.

Hodnocení garantů jednotlivých směrů intervence

Otevřené zdroje (směr intervence 1)

Jediný posun od našeho (nedávného) posledního hodnocení souvisí se zahájením projektu Podpora práce učitelů (PPUČ), který má některé aktivity realizovat (zejména vytvoření recenzního systému pro otevřené vzdělávací zdroje). Téměř celý směr intervence měl být ale naplněn s koncem roku 2016.

Digitální gramotnost a informatické myšlení žáků (směr intervence 2)

Práce na tomto opatření patrně plynule pokračují (revize školní výuky informatiky, přípravy projektů na tvorbu chybějících vzdělávacích materiálů). Nadále ale platí, že stanovené termíny již není možné dodržet. Zpoždění pak naruší plnění návazných aktivit a ohrozí tak plnění SDV jako celku.

Digitální gramotnost a informatické myšlení učitelů (směr intervence 3)

Od našeho posledního hodnocení nedošlo k zásadnímu posunu. Je na místě upozornit, že některé aktivity nabývají takového skluzu, že není reálné dodržet naplánované termíny.

Digitální infrastruktura (směr intervence 4)

Celkové vyznění stavu plnění sice vyvolává pocit, že věci se posouvají kupředu, nutno však upozornit, že tři aktivity měly být naplněny ke konci roku 2016, což se neudálo, naopak došlo k posunu termínů (u dvou aktivit již podruhé). Zvyšuje se riziko, že zpožďující plnění může v dohledné době ohrožovat realizaci celé SDV, protože ve školách nebude inovována stávající digitální infrastruktura a nebude systémově vyřešena její kvalifikovaná správa. Obě tyto změny jsou nutné pro plánovanou podporu učitelům, rozvoji digitální gramotnosti dětí v běžné výuce apod.

Inovace a její monitoring (směr intervence 5)

Pokračuje plnění většiny aktivit, svou povahou často dlouhodobých. S monitoringem souvisí také zamýšlená neúčast na mezinárodním šetření ICILS (počítačová a informační gramotnost), které mělo být využito jako nástroj měření dopadů SDV. V rozporu s plánem ale dosud nebylo nalezeno náhradní řešení.

Podpora integrace technologií do škol (směr intervence 6)

Při celkovém hodnocení tohoto směru intervence došlo k pozitivnímu hodnocení u aktivit, které se přímo dotýkají práce gesčního útvaru. Navíc u aktivity 6.5.1 evidujeme její nastartování. Na druhou stranu dochází ke zhoršení u tří aktivit, z nichž dvě začínají víceméně ohrožovat SDV. Jedná se o problematiku ICT metodiků. Tato skutečnost nedovoluje zlepšení hodnocení celkového stavu směru intervence na Plní se podle plánu.

Komunikace s veřejností (směr intervence 7)

Pozitivně hodnotíme dokončení první verze komunikační strategie a fakt, že je jeden z členů pracovní skupiny za komunikaci související s SDV zodpovědný. Na stránce MŠMT se také objevuje stále více informací.

Komunikace byla bez strategie spíše nahodilá a někdy dokonce kontraproduktivní. Tento stav trval dva roky a měl zásadní negativní vliv na celou SDV. Odborná i laická veřejnost nevnímá problematiku digitálního vzdělávání za hodnou většího zřetele, což znehodnocuje úspěchy v ostatních aktivitách (a ztěžuje jejich dosahování). V následujícím roce, kdy se již bude postupovat podle stanoveného plánu, by už výsledky komunikace měly naopak pomáhat.

Toto hodnocení vychází ze souhrnné zprávy o realizaci Strategie digitálního vzdělávání v roce 2016, kterou na konci ledna projednala vláda. Kromě popisu stavu jednotlivých aktivit, který byl zveřejněn už dříve, uvádí také návrhy na změny některých aktivit, změny termínů a shrnující úvodní komentář. Způsob informování se oproti předchozím přehledům MŠMT změnil. Na jedné straně je zřejmý posun k jednoznačnější metodice hodnocení pokroku. Vysvětlení jsou méně technická a uvádí více souvislostí, což je činí srozumitelnějšími. Na druhé straně se vytratily některé dřívější závazky, což narušuje kontinuitu, a chybí identifikace rizik, což také dále snižuje vypovídací hodnotu přehledu.